Sonety, poesie, pasquiny a povídky

Poslechněte si zhudebněné sonety Mistra

Michelangelo Buonarroti
  I’ ho già fatto un gozzo in questo stento...

  I’ ho già fatto un gozzo in questo stento,
coma fa l’acqua a’ gatti in Lombardia
o ver d’altro paese che si sia,
c’a forza ’l ventre appicca sotto ’l mento.
– – –
La barba al cielo, e la memoria sento
in sullo scrigno, e ’l petto fo d’arpia,
e ’l pennel sopra ’l viso tuttavia
mel fa, gocciando, un ricco pavimento.
– – –
E’ lombi entrati mi son nella peccia,
e fo del cul per contrapeso groppa,
e’ passi senza gli occhi muovo invano.
– – –
Dinanzi mi s’allunga la corteccia,
e per piegarsi adietro si ragroppa,
e tendomi com’arco sorïano.
– – –
Però fallace e strano
surge il iudizio che la mente porta,
ché mal si tra’ per cerbottana torta.
– – –
La mia pittura morta
difendi orma’, Giovanni, e ’l mio onore,
non sendo in loco bon, né io pittore.

Michelangelo Buonarroti [Filip Drapák]
Už mám z té dřiny strumu...

Už mám z té dřiny strumu – jako hrb,
jak mívá kocour v Lombardii z vody,
či jinde, kde je bída – bez svobody –
břicho mi stoupá těsně pod můj krk.
– – –
Vous k nebi, mysl nemá naději,
moje hruď se mění v harpyji.
Ten štětec stále stříká z hory,
pode mnou tká perské vzory.
– – –
Bedra vlezla kamsi do břicha,
zadek táhne dolů – váha v zátiší,
a slepě kráčím, oči neslyší.
– – –
Před mým zrakem se kůra táhne,
když se ohnu, mé tělo se stáhne –
a napíná mne jako syrský luk.
– – –
Klamavý, zvláštní je úsudek, jež mysl mýlí,
neb z křivé foukačky se strašně špatně střílí.
– – –
Má malba jest němá. Buď našim rytířem,
Giovanni, braň mou čest, jež v prachu leží,
Neboť místo zlé je – a já nejsem malířem. 

Michelangelo Buonarroti
Mille rimedi invan l’anima tenta...

  Mille rimedi invan l’anima tenta:
poi ch’i’ fu’ preso alla prestina strada,
di ritornare endarno s’argomenta.
– – –
Il mare e ’l monte e ’l foco colla spada:
in mezzo a questi tutti insieme vivo.
Al monte non mi lascia chi m’ha privo
dell’intelletto e tolto la ragione.

Michelangelo Buonarroti [Filip Drapák]
Marně své léky duše hledá znova...

Marně své léky duše hledá znova;
když opět kráčí tou starou cestou.
Vracet se zpět – to zní jen jako slova.
– – –
Moře, hora, plamen, meč – to vše tu;
mezi tím vším teď žiju bez úlevy a tucha.
A na tu horu, výš a blíž k věčnému světu,
mi brání ten, jenž mne zbavil rozumu i ducha. 

Michelangelo Buonarroti
 Fuggite, amanti, Amor, fuggite ’l foco...

   Fuggite, amanti, Amor, fuggite ’l foco;
l’incendio è aspro e la piaga è mortale,
c’oltr’a l’impeto primo più non vale
né forza né ragion né mutar loco.
– – –
Fuggite, or che l’esemplo non è poco
d’un fiero braccio e d’un acuto strale;
leggete in me, qual sarà ’l vostro male,
qual sarà l’impio e dispietato gioco.
– – –
Fuggite, e non tardate, al primo sguardo:
ch’i’ pensa’ d’ogni tempo avere accordo;
or sento, e voi vedete, com’io ardo.

Michelangelo Buonarroti
 Se nel volto per gli occhi il cor si vede...

 Se nel volto per gli occhi il cor si vede,
altro segno non ho più manifesto
della mie fiamma; addunche basti or questo,
signor mie caro, a domandar mercede.
– – –
Forse lo spirto tuo, con maggior fede
ch’i’ non credo, che sguarda il foco onesto
che m’arde, fie di me pietoso e presto,
come grazia c’abbonda a chi ben chiede.
– – –
O felice quel dì, se questo è certo!
Fermisi in un momento il tempo e l’ore,
il giorno e ’l sol nella su’ antica traccia;
– – –
acciò ch’i’ abbi, e non già per mie merto,
il desïato mie dolce signore
per sempre nell’indegne e pronte braccia.

Michelangelo Buonarroti
S’un casto amor, s’una pietà superna...

   S’un casto amor, s’una pietà superna,
s’una fortuna infra dua amanti equale,
s’un’aspra sorte all’un dell’altro cale,
s’un spirto, s’un voler duo cor governa;
– – –
s’un’anima in duo corpi è fatta etterna,
ambo levando al cielo e con pari ale;
s’Amor d’un colpo e d’un dorato strale
le viscer di duo petti arda e discerna;
– – –
s’amar l’un l’altro e nessun se medesmo,
d’un gusto e d’un diletto, a tal mercede
c’a un fin voglia l’uno e l’altro porre:
– – –
se mille e mille, non sarien centesmo
a tal nodo d’amore, e tanta fede;
e sol l’isdegno il può rompere e sciorre.

Filip Drapák
Les Fleurs du mal

V místě, kde neurčitý čas se chvěl,
kde s Kristy David i Herkules dlel,
kde přízrak mocný ze stínů povstával,
by v soumraku svůj rubáš rozerval
a natahoval k nebi prsty své zjizvené,
tam soud i nebe našel Mistr kamene.
– – –
To nebe však bylo postiženo trhlinou,
a vlhký dech, jenž se plazil po stěnách,
netoliko byl zimou, byl i podlou špínou.
Závist, ta jak plíseň kvetla ve spárách
a v té barvě, jenž se v omítku vpila,
již číhala jedovatá ďábelská síla.
– – –
Pod nebem hvězdným, v samých základech,
kde had stavěl bloky zrad, paktů, přísah, lží,
spřádal svůj velký plán také ten vladař-kněz.
Přál si totiž dílo, jímž si svět k trůnu přiblíží,
věda, že co není v krvi a v pevných řetězech,
neunese jeho příběh, ni tuto sílu, ani dech.
– – –
Leč naslouchal had jenž ve stínech stál,
ten, kdož šeptem měnil záměr v podlý čin,
kdo pro svou slávu by druhé setnout dal.
S úsměvem, jenž byl chladný jako cín,
v té zimě okno pootevřel malou skulinou,
aby zkáza rostla vinou nevinnou.
– – –
Sochař-malíř, pln bolestí a slz,
když v díle našel jen zoufalství,
vzal klíč a změnil kapli v tvrz.
Kámen a bolest. Soud a proroctví.
V samotě, jež toliko kámen provází,
svůj vlastní hrob i nebesa nachází. 

Filip Drapák
Leo Decimus, Pontifex Maximus

Opravdu svatý, anebo jen herec?
Lev své klíče vyměnil za růžový věnec.
Když bratři křičí: „Ctnost, kázeň, víra!“
on sladce zpívá, a zlaté párečky pojídá.
– – –
Bulu má v ruce – ach, jaká krása!
Zakázat hříchy? Jen ať se to hlásá!
On dál pije a svaté bankéřům prodává,
a jiným zhýralostem rád se oddává.
– – –
Pasquiny šustí: „Řím je tvá nevěsta,
v objetí šašků tvá čest je nečistá.“
Tak zvedněte číši, publikum drahé,
na papeže Lva – kabaretního krále!
– – –
Když kardinálové chtějí jednati,
Lev jim vzkáže: „Za zradu se platí!“
Jedni v okovech, druzí v hrobě spí,
a on dál ve svých komnatách sní.
– – –
Na severu mnich kladivem buší,
do vrat přibíjí, co v duši jeho souží.
„Nechci vaši ruku, ni vaše zlato.
Víra spásu přináší, vy nesete zhýralost.
A konáte z toho všeobecnou událost! 

Filip Drapák - Překlad části pasquinu cíleného na Julia Druhého kolem roku 1506
Víno Malvézské

– – –
Tak se spokoj s Corsem,
Trebbianem a vínem z Malvazie,
a s velmi příjemnými akty sodomie;
– – –
Budeš o to méně obviňován,
když budeš ve svém svatém paláci,
se Squarciou a Curziem po práci,
s lahví u úst – bez rozpaků –,
a falem zaraženým do zadku. 

Filip Drapák - Překlad pasquinu kolem roku 1517
Medicejský papež

Klíčník nebeský, ten smělý,
své klíče v náručí pacholíků pozbyl;
cherubíni se na výsosti smějí,
že Petrův trůn se v divadlo mění. 

Filip Drapák - Autorsky upravený pasquin kolem roku 1517
Páv s tiárou

Medicej papež rád si hraje,
chlapce krášlí ve zlaté kraje.
– – –
Avšak smrt, ta nosí háv,
jež nezaplatí ni Medicejský páv. 

Filip Drapák - Překlad pasquinu z roku 1521/1522
Epitaf Lva

Ten ubožák svůj život zkrátil,
když se v jiném zadku ztratil.

O živém přeludu císařovny

Sporus – chlapec přetvořený v císařovnu, aby Nero mohl milovat svůj vlastní klam. V šatech Poppaeiných, s prstenem na ruce, hrál roli až do smrti. A dějiny si jej pamatují jako přelud.

Vstupte >
O svaté Barboře

Svatá Barbora – panna, jež v otcově věži víru nalezla tam, kde jiní viděli jen samotu. Mučena skřipcem i ohněm, přesto nepokořena. A když jí otec sťal hlavu, sám byl bleskem z nebe souzen.

Vstupte >
O purpurové babizně

Kardinál Francesco Soderini, zapletený do spiknutí proti Lvu Desátému, prchá z Říma, zatímco papež si z jeho zmizení tropí krutý žert. Z vážného útěku se stává fraška — a  z kardinála pohádková bytost.

Vstupte >
O svaté Cecílii

Svatá Cecílie – panna, jež slyšela nebeské chorály tam, kde jiní slyšeli jen svatební křik. Mučena ohněm i mečem, přesto nepokořena. A když konečně přišla do nebe, přispěchaly Múzy s darem.

Vstupte >

© 2025 Filip Drapák