Řím spal, či se tak alespoň tvářil, spánkem těžkým a horečnatým, pod rouškou mlhy, jež stoupala z Tibery jako dech mrtvých. Ale jeden kočár, bohatě zdobený, s baldachýnem a dvěma ozbrojenými jezdeckými doprovody, vyjel od paláce Soderiniho, koly drtíce němou noc. Před branou Porta San Sebastiano si vojáci, zahaleni do svých plášťů, vyměnili líné, vědoucí úsměvy. Lev věděl. Věděl, že Francesco se pokusí zmizet, a oni, jeho věrní psi, byli připraveni.

Jenže v kočáře, mezi polštáři z damašku, neseděl kardinál, ale panoš, mladý hoch s tváří nalíčenou bělidlem a strachem, na jehož ruce se leskl Soderiniho prsten. Měl dokonce falešnou pihu – – – tu slavnou.

A o několik dní později, když Francesco Soderini již dávno zmizel v hlubokých lesích u Palestriny, seděla Jeho Svatost u stolu, v zubech kousek pastináku, a s úsměvem, jenž byl stejně sladký a jedovatý jako víno v jeho poháru, se zeptala svých hodovníků: „Vyprávěl jsem to už?“ A aniž by čekal na odpověď, pokračoval, hlasem plným předstírané pohádkové nevinnosti: „Byla jednou jedna zapšklá babizna z Florencie, celá v purpuru a kadidle jak se na její starý úřad slušelo. Měla na nose bradavici. A na té bradavici menší bradavici. A na ní ještě menší bradavici – – – s chlupem, co se kroutil jako had svatého Pavla. Na chlupu seděla blecha. A na bleše?“ Lev se tehdy odmlčel, zvedl číši a dodal se smíchem, který otřásl jeho mohutným tělem: „Kapka kadidla – – – a modlitba, že to nechytíš.“ Pak se rozhlédl po stole. „Dvoupatrová piha s balkónem a nájemní blechou s dýmějí. A ona si ji stále, kdesi v lesích ve své chatrči přepudrovává. Chudinka.“

Ale pravý Soderini, ve chvíli, kdy jeho dvojník projížděl ulicemi jako obětní beránek, seděl v rybářské bárce, skryt pod pytli s olivami, převlečený za obchodníka z Ancony. Přes Tiberu odplul ve vší obezřetnosti, a zápach ryb a řeky byl pro něj v tu chvíli sladší než vůně všech kadidel Říma. A zatímco vojáci u brány s křikem otevřeli prázdný kočár a vytáhli zmateného panoše, někdo na zdi vedle sochy Pasquina připsal uhlem: Soderini je stín. A stín nepolapíš.